„Tohle je Aipril, seznamte se,“ slyšeli jsme, když mi do klína položili tehdy dvouměsíční štěně, křížence labradorského a zlatého retrievera. „Je velmi chytrá, možná až moc, a hodně aktivní,“ varovali nás, zatímco se mi fenečka snažila vylézt na rameno a ani vteřinu neposeděla.

Dnes je to už více než sedm měsíců, co rádi ráno vstáváme. Více než sedm měsíců, co nikdy netrávíme čas sami. Více než sedm měsíců, co nacházíme psí chlupy úplně všude. Malá drobná Aipril vyrostla ve větší drobnou Aipril, a i když už nikomu po rameni neleze, energie má stále na rozdávání.

Aipril, kříženec zlatého a labradorského retrívra, stojí pod šípkovým keřem a okusuje šípky.

„Budu vodicí pes.“ Aipril má o své budoucnosti jasno.

No tak lidi, proč tak dlouho ležíte?

Opakovaný budík není třeba. Pravidelně se totiž s jeho zazvoněním u postele objevuje náš budík číslo dva – černý čumáček a radostné bouchání ocasu do topení. Pozdrav pro nás i sousedy a zároveň jasný signál, že už je opravdu nejvyšší čas vstávat a začít něco dělat. Pokud se rozhodneme ještě pár vteřin zůstat pod peřinou, je tady černý čumáček znovu. Většinou navíc v doprovodu přetahovadla, kostičky nebo oblíbeného plyšového jezevčíka s další jasnou zprávou: když už teda nic jiného, pojďme si alespoň hrát.

Ze začátku jsme měli trochu strach ze vší té zodpovědnosti, koneckonců se jedná o našeho prvního psa v předvýchově a vlastně prvního psa vůbec. Naučit ji základní hygienické návyky, slyšet na jméno, správně ji vychovat a socializovat tak, aby mohla jednou fungovat jako skvělý vodicí pes, se může zdát úplným nováčkům náročné. Naštěstí nám Aipril předávali zrovna na konci zkouškového období, měla jsem proto spoustu volného času a prostoru se jí věnovat. Brzy se nám povedlo si na sebe zvyknout a naše prvotní obavy se postupně rozplynuly.

Mladý pár stojí na louce a usmívá se, muž drží v náručí štěně, které mu olizuje tvář.

Terka a Martin se s Aipril rozhodně nenudí.

Se psem na filharmonii i do ZOO

Aiprilka byla odmalička velmi šikovná. Během prvních týdnů zvládala bez problémů první jízdy v MHD a ve vlaku, byla se několikrát podívat s Martinem do práce, navštívila ZOO, kino nebo koncert filharmonie. Zvládala první povely a skvěle vycházela s ostatními psy, zejména se svým bráškou Edou. Nad ním má převahu dodnes, i když je skoro o hlavu větší. Je s ním zkrátka ta největší psina. Učila se rychle, zvlášť když jsme po kapsách schovávali tu nejlepší motivaci na světě – kuřecí maso.

I když už nám trochu povyrostla a sem tam zkouší přeplnit pohár naší trpělivosti, je pořád stejná. Vždy veselá, energická, zvědavá, nadšená pro všechny a všechno (zejména pro jídlo), velmi inteligentní, skoro až mazaná, ale učenlivá a chápavá. Tedy vlastnosti, díky kterým je příprava na její budoucí poslání jednodušší a zábavná a díky kterým věříme, že jednou bude skvělým vodicím psem a výborným společníkem.

Dvě štěňata utíkají po trávníku. Jedno z nich kouše to druhé do krku, druhé štěně se snaží bránit.

S bráchou Edou je to psina. V životě psa ve výcviku totiž nesmí odpočinek chybět.

Naše radost má smysl

Náš život je pestřejší a zábavnější než dřív. I když stále studujeme, pracujeme, chodíme na výlety, nákupy nebo třeba do divadla, nikdy nejsme sami. Vždy máme po boku naši čtyřnohou parťačku, skvělého prostředníka pro snazší navázání nových vztahů, pro objevování nových míst a sem tam i trhnutí nějaké té ostudy. Trávíme mnohem více času v pohybu na čerstvém vzduchu. Jezdíme na výlety, cestujeme a objevujeme nová místa. S Aipril šťastně hopsající vedle nás a užívající si každou chvilku získávají totiž i běžné situace úplně nový rozměr. A co víc – vše, co spolu tak rádi podnikáme, má obrovský smysl.

Mladá žena a retrívr sedí vedle sebe na skále. V pozadí jsou vidět vrcholky stromů z přilehlého lesa.

Do divadla i do přírody. Aipril si u Terky a Martina vyzkouší úplně všechno.

Máš vedle školy nebo práce trochu času navíc? Chceš mít po svém boku taky tak úžasného parťáka nebo parťačku? Hoď obavy stranou a přidej se k našim dobrovolníkům! Sepsali jsme pro tebe návod, jak na to.

Zpátky na články